V Klásterní ulici, Kloostertraat, která vdecí za své jméno naardenskému klásteru "Mariánských sester" tretí rehole sv.  Frantiska, je dnes Mauzoleum J.A. Komenského v prostorách bývalého klásterního kostela, pozdeji nazývaného valonským kostelem.

Byl to nejvetsí stavební objekt ve meste, z nehoz v soucasné dobe zbylo v puvodních stenách pouze mauzoleum. Kláster a kostel plnil svou puvodní funkci az do reformace v roce 1579, kdy byl kláster preveden mestu, aby tu byl zrízen sirotcinec.

V první polovine 17. stoleti se Naarden stává útocistem francouzsky mluvících a inkvizicí pronásledovaných uprchlíku z jizního Nizozemí (Valonska), hugenotu z Francie a valdenských z údolí Piemontu a Savojska. Valdenstí byli nábozensky tesne spjati s ceskými a moravskými bratry, jejichz první biskup byl vysvecen práve valdenským Stepánem.

Valdenstí se dohodli s mestskou správou o propujcení kostela s nekterými místnostmi klástera valonské církvi. Tak se od r. 1651 kaple stala valonským kostelem. Nizozemské Ministerstvo obrany prevzalo r. 1820 celý objekt klástera - sirotcince do své správy aby tu zrídilo kasárna. Odtud název "Weeshuiskazerne - Sirotcí kasárna".

Vlastní kaple byla uzívána jako skladiste, krejcovská dílna, stráznice a veznice. Stavebne byla upravena paro tyto úcely, coz znicilo puvodní její vzhled. Okna a dvere byly prestaveny, kaple byla rozdelena na místnosti provizorními stenami a bylo vestaveno jedno poschodí jako ubikace. Vojenská správa skoncila teprve r. 1985.

Války, které vypukly hned po smrti Komenského, zdrzely posmrtné vydání nekterých jeho spisu a zrejme prispély k zapomenutí jeho hrobu v Nizozemí. Práve tak i pohnuté ceské dejiny vysvetlují proc v ceských zemích si na nej tak dlouho nikdo nevzpomnel. Teprve osvícenství ozivilo zájem o jeho osobu a dílo.

V druhé polovine 18. století ozil v Cechách zájem o Komenského. Frantisek Palacky uverejnil roku 1829 v "Musejníku - Casopisu Musea Království ceského" jeho zivotopis. Avsak teprve r. 1836 jako první marne hledal hrob Komenského Jan Erazim Wocel, ceský archeolog, dejepisec umení, básník a professor ceských starozitností na prazské univerzite. Od Wocelova pátrání uplynulo více nez 30 let, kdyz J.L. Masek a Ucitelská jednota Budec zacali pripravovat pout'r. 1871 do Holandska k hrobu Komenského. Tehdy se melo vseobecne za to, ze Komenský zemrel v roce 1671. Obrátili se tedy roku 1870 na holandského ministra zahranicních vecí a na starostu Amstedamu s prosbou o pomoc. Hrob se najít sice nepodarilo, ale povzbudili tím v Holandsku zájem nejen o hrob, ale i zivotní dílo "ucitele národu".

Naardenský notár a místostarosta, J.P. de Roeper, objevil st'astnou náhodou 24. zárí 1871, po dlouhém hledání rejstrík hrobu Valonského kostela s následujícím zápisem u hrobu c. 8, potvrzujícím, ze toto je hrob Komenského:
Johannes Amos Comenius enterré le 22. novembre 1670 - Jan Amos Komenský pohrben 22. listopadu 1670.
pozdeji bylo jinou rukou (faráre Augiera, zemrelého r. 1732) pripsáno:
C'est apparemment le fameux Autheur du Janua Linguarum - To je zrejme slavný autor knihy Janua Linguarum.

De Roeper se obrátil se svým nálezem prímo k Ucitelské jednote Budec. Nadsení jednoty vyjárdril v dopise De Roeperovi J.L. Masek: "Okamzite jsme tuto radostnou zprávu publikovali v prazském tisku; celá verejnost byla vrcholne potesena, ze díky Vasí píli byly objeveny telesné pozustatky naseho velkého krajana".

Pocátkem dvacátého století panoval v Cechách názor, ze ostatky Komenského by mely být prevezeny a pochovány v Praze na Vysehrade ve Slavíne. Tyto myslenky vsak narazily na odpor z holandské strany krome jiných i z pietních duvodu.

Po vzniku ceskoslovanské republiky v r. 1918, kdy se vyplnila prorocká slova Komenského "vláda vecí tvých k tobe se navrátí", stal se Naarden poutním místem.

Nehlede na to veskeré úsilí, nemuzeme dodnes s jistoutou ríci proc zde byl pochován, ale bylo to asi proto, ze Komenský byl duchovne spríznen s verícími valonské církve a ze farár Valonského kostela J.L. Grouwels byl príbuzný rodiny De Geeru, príznivcu Komenského. Po príchodu do Amsterdamu roku 1656, Komenský zde u nich údajne asi rok bydlel v tak zvaném "Dome s hlavami" c. 123 na Keizersgrachtu. A protoze náklady na pohreb Komenského ve výsi 15 guldenu zaplatil Grouwels, muzeme i zde tusit vliv rodiny De Geeru.

Grouwels byl majitelem rozsáhlého statku "Berghuysen" a podle S. Poolmana, bývalého správec Muzea J.A. Komenského v Naardenu, není vylouceno, ze Komenský u tohoto príbuzného De Geeru hodlal trávit po vycerpávající práci v Amsterdamu odpocinek na "Pathmosu"- opstrovu klidu a mozná práve na tomto statku "Berghuysen", jak se o tom Komenský zminuje ve svém dopise z 7. kvetna 1664. Nicméne vsechno toto jsou jen dohady, protoze skutecný doklad o tom, ze Komenský za svého zivota Naarden nvastívil, nemáme.

Po vlekkém jednání mezi ceskoslvenskou a holandskou vládou byla v r. 1929 ustavena vedecká komise pod vedením ceského antropologa prof. Dr. J. Matiegky a za úcasti prof. Dr. A.J.P. van den Broeka, anatoma utrechtské univerzity, a architekta ing. S. Sochora. Dále spolupracoval také prof. Dr. J.P. Kleiweg de Zwaan z univerzity v  Amsterdamu.

Vyvstala otázku presné lokalizace hrobu c. 8. Vzhledem k tomu, ze náhrobní kameny byly pri vojenských stvebních úpravách kostela odstraneny, bylo tezko stanovit, jakým zpusobem byly hroby císlovány. Vycházeje z obdobných situací v nizozemských kostelích dosla komise k názoru ze hrob c. 8 lezí jako první v druhé rade u severní steny kostela.

Pátrání bylo zahájeno v pondelí 15. cervence 1929 v prítomnosti naardenského starosty,  stavitele Van Wettuma a ceskoslovenského vyslance N.P. Bozinova. V sobotu 20. cervecne byl  identifikován a otevren hrob císlo 8 s pozustatky trí pohrbených, jmenovaných v rejstríku hrobu  Valonského kostela (fotografie exhumace je vystavena v muzeu). V pondelí 22. cervence  komise overila ostatky Komenského spolu s ostatními telesnými pozustatky, které byly v hrobe, Louse Guerra a Brouwera van Nidek. 23. cervence 1929 vychází v novinách "De Telegraaf" oznámení o nálezu ostatku Komenského (vystaveno v muzeu).

Ve ctvrtek 25. cervence 1929 byly ostatky vsech trí, z prítomnosti predstavitelu  ceskoslovenské a holandské vlády, pietne ulozeny do malých dubových rakví. Rakev Komenského byla celá vylozena olovem a opatrena stejne jako lebka Komenského olovenými pecet'mi vyslance spolu s olovenou deskou oznacenou jeho jménem. Hrobka byla nove vyzdena a komise potvrdila, ze Komenský je pochován na míste, dnes oznaceném náhrobní dioritovou deskou s nápisem:

"Jan Amos Komenský 1592 - 1670"

Na hrob vedle palem, venovaných ceskoslovenskou vládou byly polozeny kytice v národních barvách, venované cs. kolonii v Amserdamu. Hrob byl prikryt provizorní dubovou deskou, venovanou Nizozemsko-ceskoslovenským spolkem. Tato deska je vystavena na galerii mauzolea.

Holandská vláda se usnesla v ríjnu r. 1929 predat na vecné casy kapli ceskoslovenskému státu  a bylo rozhodnuto premenit kapli v mauzoleum. Vzájemná smlouva o dedicném pronájmu za symbolickou cástku 1 guldenu rocne byla podepsána 28. brezna 1933. Nicméne po nemecké okupaci Cech a Moravy v roce 1939 holandská vláda jednostranne smlouvu vypovedela, aby  si nárok na mauzoleum nemohli delat nacisté.

Celkovou úpravu interiéru kaple a hrobu navrhl architekt Ladislav Machon (1888-1973). Letosní nález v mauzoleu potvrdil, ze prezident Benes a umelci, kterí mauzoleum vytvorili byli svobodní zednári. Kostelík byl zrestaurován ve snaze vrátit kapli alespon cástecne puvodní vzhled. Mauzoleum bylo slavnostne otevreno v sobutu 8. kvetna 1937, kdy ceskoslovenský ministr skolství a národní osvety Dr. Emil Franke a tehdejsí ceskoslovenský vyslanec Dr. Ivan Krno odevzdali za prítomnosti holandských nejvssích osobností obnovenou hrobku Komenského do péce mesta Naardenu.

Galerie nad vchodem je uzavrena ornamentální dubovou vyrezávanou mrízí s motívy ceských lípových listu na kmenu a státním znakem první ceskoslovenské republiky s heslem "Pravda vítezí" podle návrhu Karla Stipla.

Po rozsáhlé restauraci mauzolea v r. 2007 bylo nutné zkontrolovat i tuto mríz. Bylo nutné nejen odstranit prach a osetrit drevo voskem, ale zkontrolovat zda drevo není napdeno drevotocem. Pri tom narazili restaurátori na 12 cm vysoké zaletované medené pouzdro v zadní stene umeleckého díla. Prekvapení bylo veliké a zcela necekané. Vedení Muzea J.A. Komenského v Naardenu pozádalo J.E. P. Marese, velvyslance Ceské republiky, zda by byl ochoten odhalit záhadu u prílezitosti tradicního kladení vencu v mauzoleu dne 28. brezna - v den narozenin Komenského.

Vence byly slavnostne polozeny na hrbo a pan velvyslanec pred zvedavými ucastníky slavnosti  otevrel pouzdro. Jeho obsah vsak splnil ocekávání, byl to historický dokument o tvurcích a výzdobe mauzolea:

Roku

tisícíhodevitistéhotricátéhosedmého,
kdy presidentem
Ceskoslovenské republiky byl
br.: EDVARD BENES,
syn Rádné a Dokonalé Lóze
"Pravda vítezi",
byla zakoncena úprava
této památné kaple.

Jeji výzdobu provedli
za úcinné pomoci holandských bratrí,
prinálezejicích
Velikému Orientu Hollandskému,
cestí výtvarníci
JAROSLAV HOREJC,
LADISLAV MACHON
a KAREL STIPL,
synové prazských Lózí,
adruzených v
NÁRODNÍ VELIKÉ
LÓZI CESKOSLOVENSKÉ,
jejímz Velikým Mistrem byl
KAREL WEIGNER,
rektor Karlovy university
v Praze.

Jmenovaní bratri vykonalí své dílo
s láskou a s pietou k velikému
uciteli národu, JANU AMOSU
KOMENSÉMU, duchovnímu
zakladateli svobodných zednáru.

Medene pouzdro a kaligraficky napsané poselství budou prozatím vystaveny v Mauzoleu, ale pak vráceny na své puvodní místo, kde je tehdejsí výtvarníci ulozili. Budoucí nálezci naleznou u puvodního dokumenti i zprávu nasich dnu.

Vladmír Hobrlant